ČCE Horní Krupá

Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

ČCE Horní Krupá
Domů Kniha hostů Přímluvy Fotogalerie Ke stažení Kontakty

Kázání O vánočním strachu a odvaze

Vydáno dne 4.1.2010

Milí přátelé, celý vánoční příběh, jak si jej každý rok společně připomínáme, je příznačný právě v tom, že v něm lidé zápasí se strachem. Pastýři mají strach z andělů, Herodes se bojí o svůj trůn, tři mudrci se na východ vrací obloukem kolem Heroda, protože mají strach pro změnu z něj, Josef chce původně Marii tiše opustit, protože má strach z toho, co řeknou lidé, když jako zasnoubená už čeká mimino. Strach je mnohdy motorem lidského života.

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům… Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?“ (Ž 8,2n)

Píseň 288 Aj, růže rozvila se

Modlitba: Hospodine, svatý a věčný Bože, Ty jsi poslal svého Syna na svět a za to Ti děkujeme. Tvému Synu Ježíši Kristu se přicházíme dobrovolně a s radostí poklonit. Je pro nás zjevením Tvé bezprostřední blízkosti ve světě fascinovaném velikostí a mocí, je pro nás znamením svobody ve světě příkazů, zákazů a nutností, je pro nás svědectvím lásky živé a žité, která se nerozplývá pod náporem všednosti, je pro nás nadějí na lidskost, která dává prostor pravdě i milosti. Pane, stal ses člověkem, abys nám byl nejbližší, dej, ať my jsme ve svém lidství blízko Tobě. Prosíme o Tvé požehnání všem, kdo se dnes scházejí a s důvěrou k Tobě vzhlížejí, prosíme o Tvé požehnání celému Tvému stvoření. Amen.

Čtení: Sof 3,14-20

Píseň 293 Čas radosti, veselosti

Text Lk 2,8-14

Kázání

Milí přátelé, celý vánoční příběh, jak si jej každý rok společně připomínáme, je příznačný právě v tom, že v něm lidé zápasí se strachem. Pastýři mají strach z andělů, Herodes se bojí o svůj trůn, tři mudrci se na východ vrací obloukem kolem Heroda, protože mají strach pro změnu z něj, Josef chce původně Marii tiše opustit, protože má strach z toho, co řeknou lidé, když jako zasnoubená už čeká mimino.

Strach je mnohdy motorem lidského života. Máme strach z toho, abychom uživili potřeby svých rodin, máme strach z toho, abychom nezůstali na ocet, aby z dětí navzdory snaze nevyrostlo dříví v lese, máme strach z nových věcí, z hospodářské krize, z oteplování klimatu, máme strach z levičáků nebo pravičáků. Máme strach z minaretů, bezdomovců, přistěhovalců. Máme strach z matiky, ájiny, bižule, těláku. Někdy máme strach ze sebe sama, co zase provedeme.

Kolik toho strachu v nás je? Jak moc nás svazuje? Často nám tu ustrašenost připomínají hosté z jiných zemí, zejm. ze Zámoří, kteří kroutí hlavou nad naší českou uťápnutostí, nesebedůvěrou, uzavřeností. Přeci když chceš něčeho pořádného dosáhnout, musíš všechny obavy zahodit, věřit si a odvážně do všeho skočit.

Přijde mi, že takové siláctví dovede být poměrně nebezpečné. Už jen proto, že když je člověk motivován strachem, tak při absenci strachu může dokonale ulítnout. Kdo se zbaví strachu z výšek, může si pořádně natlouct, protože do žádných výšek nikdy předtím nevylezl. Ekonomové, kteří se přestali bát krachu a slepě důvěřovali v sílu ekonomiky, rozpoutali celosvětovou hospodářskou krizi. Sami z těch příkladů tušíme, že spoutanost strachem ohlašuje už jen to, že to celé stojí tak nějak na špatných základech, jede se po špatné koleji.

Kolikrát z Boží strany zazní slovo „neboj se“: Abrahamovi, když přestává doufat v Hospodinovo zaslíbení potomka, o něco později Abrahamem vyhnané Hagaře, která se bojí, že v poušti žízní zemře její a Abrahamovo dítě. Boží „neboj se“ zazní: Izákovi, Ráchel, Jákobovi, Mojžíšovi, Jozuovi, Gedeónovi, Davidovi, Eliášovi, Jobovi, Ezechielovi, Danieli, atd. Ta slova zní také Marii a Zachariášovi. Nebojte se. Stalo se to už takovým refrénem biblických příběhů, ve kterých Bůh oslovuje člověka zanořeného do skepse a bezvýchodnosti. Jakoby strach patřil nejen k člověku obecně, ale i k velkým postavám víry v Hospodina. Nejsme v tom sami, prošli tím i jiní. Vždy na začátku či jako povzbuzení musí zaznít to Boží „nebojte se“, aby se člověk probral, začal poslouchat Boží slovo, hledět kolem sebe a spatřovat jeho přítomnost, aby se učil odvaze, podílet se na díle dobra a lásky.

Když říkají andělé pastýřům: „Nebojte se, hle zvěstuji vám radost velikou, která bude pro všechen lid“ ; nemyslím, že jde o nebezpečné hecování. Andělské nebojte se, je zprávou pro všechny, kteří jsou obavami, strachem a nejistotou spoutáni. Nezaměňuje ji za bezmeznou neřízenost, ale jako životní základ nabízí radost – a ne ledajakou, přímo radost velikou. Místo strachu radost.

Každoročně jsou vánoční svátky spojeny s připomínkou příběhu Adama a Evy, ne náhodou mají svátek na poslední adventní den, kterému říkáme trochu nepřesně štědrý. Jejich příběh o velkorysosti a štědrosti moc nesvědčí. Ten příběh se pokouší vysvětlit původ strachu a úzkoprsosti, který ovládá a řídí lidské životy. Člověk podléhá pokušení být jako Bůh, ochutnává zakázané ovoce a první výsledek, který se dostaví, je, že se stydí před ženou a má strach před Bohem. Vzájemné partnerství, vzájemné vztahy jsou narušeny.

Důsledkem prvního hříchu byla ztráta důvěry k Hospodinu, ztráta blízkosti k jasné síle a opoře. Podobný efekt, jako když utečete z domova. Chybí zázemí, jistota, pocit bezpečí, chybí pravidla a hranice, ve kterých doma žijeme. Taková volba pak způsobí, že člověk kupí jednu chybu za druhou, ať už v tom, že se snaží nějak sám zabezpečit, poradit si,  nebo tak, že se pokouší imitovat jednání svých rodičů (konkr. nebeského Otce), ale ono to nevychází.

Člověk zbavený ráje, toho pradomova, zbavený důvěry – pradůvěry k Bohu se tak různě potlouká světem, shrbený pod tíhou všemožných obav a když se chce plně spolehnout na Boží slovo, upadne do tísně a nejistoty. A proto ta neustálá připomínka pro všechny velké postavy Božího lidu, kteří se snažili vykročit ze začarovaného kruhu strachu o svou existenci, o sílu dobra, lásky a milosrdenství. „Neboj se, nebojte se, Bůh je stále s tebou, Bůh je s Vámi.“ Vždyť Marie v Matoušově evangeliu měla pojmenovat své dítě Immanuel – Bůh s vámi. Ale i to druhé jméno, které se nakonec ujalo – Ježíš – Jehošua znamená Hospodin je spása. Hospodin je blízko k člověku se svou spásou.

Nebojte se. Ta slova nám mohou znít tiše, skromně, přesto jasně a pevně v rachotu a hluku dneška, který jinak spíše zrcadlí nejistotu a obavy. Podobně, jako když vyrazíte v noci lesem a na každé zapraskání mlátíte kolem sebe klackem, abyste vyvolali v imaginárním vetřelci ještě větší strach a tím se zbavili strachu vlastního.

Nebojte se, jsou první a nejdůležitější slova vánoční zvěsti, které nás vedou k tomu, abychom nahradili strach Boží bázní, abychom sužující a nikdy nekončící strach o sebe a své blízké nahradili bázní velikou – úžasem, radostným rozechvěním z rozpoznání Boží velikosti, z rozpoznání trvalého Božího zájmu o nás a lásky k nám.

Andělé říkají „nebojte se“ a pastýři udělají jako odpověď na andělské zatroubení první logický krok. Jdou se poklonit, jdou vzdát úctu Božímu synu, jdou tiše vyjádřit, že Bůh zůstává autoritou, že ho mají v úctě. Taková úcta je cestou k radosti veliké.

Myslím, že je to podobné jako ve vtahu k lidem, kterých si vážíme a chováme k nim úctu. Když je slyšíme, vidíme, když se potkáváme s jejich prací a dílem, máme vnitřně radost, dotýkáme se něčeho krásného, velkého, až svatého. Jsme součástí nějaké veliké věci. To je ta radost veliká, kterou pak nosíme v srdci jako nesmírné povzbuzení, kterého nás nezbaví ani otrávený pohled souseda, botička na autě či pětka v žákovské. Radost veliká, která je pro všechen lid. Taková radost se dotýká každého člověka, má přesah do všech končin země. Všude lidé bloudí jako bez domova a bez cíle, bez vztahu k Hospodinu, Tvůrci a Stvořiteli světa.

Narodil se Spasitel, Kristus Pán ve městě Davidově. Úcta k vážené osobě, dotyk a účast na jeho díle je tím, co se nabízí v příběhu toho betlémského dítěte. Spasitel – spása. Spása je dílo Boží zde ve světě, dílo, které Bůh započal už po vyhnání těch dvou nešťastníků z ráje. Dílo záchrany, přijetí, návratu domů, dílo pokoje, míru.

Dnes se vám narodil Spasitel. To dnes znamená prakticky teď a nyní. To není žádná teorie ani plané sliby, znamená to teď a tady. Dnes znamená, že už dnes můžeme s odvahou vstoupit do díla Boží spásy, přijmout hlubokou bázeň a velikou radost. Už dnes můžeme posilnit naše dobré cesty společným přijímáním u stolu Páně a vzájemného přání pokoje. Mít na díle Pána Ježíše Krista svou účast, být in, být uprostřed rodiny Božího lidu, ve společenství poutníků, putující po stezkách spásy. Už dnes můžeme být tím, který překonal okovy strachu a jde spolu s Kristem vstříc dobré budoucnosti. Amen.

Píseň 655 Tichá noc

Večeře Páně

Modlitba

Dobrotivý Bože, chválíme tě a velebíme za tvůj příchod do světa. Příchod v člověku, křehkém, zranitelném. Děkujeme, za spásu, kterou skrze něj přijímáme. Děkujeme za všechna znamení, doteky, svědectví, kterými nás utvrzuješ, že tvá cesta nekončí v marnosti a zániku. Děkujeme za to, co přijímáme z Ježíše Krista: nový život k radosti veliké, pravdu, abychom se jí drželi, lásku, abychom i my druhé milovali, odpuštění, abychom dovedli odpouštět, vítězství nad strachem, malomyslnosti, závisti i lhostejnosti, abychom mohli žít ve svobodě.

Pane, vyznáváme svou vinu, svůj hřích, že ve svém životě a ve světě dáváme prostor zlému, které ubíjí život a krásu Tvého stvoření. Vyznejme hlasitě každý za sebe a všichni společně: Vyznáváme.

Pane, vyznáváme svou víru, že ve Tvé moci je veškerý hřích přemoci. Věříme, že Ježíš Kristus je toho živým svědectvím. Vyznejme hlasitě každý za sebe a všichni společně: Věříme.

Pane, věříme, že pro Tvé odpuštění nás Kristův Duch spojuje s Tebou a tam, kde mu dáme prostor, působí i v nás svou mocí k životu věčnému. … Otče náš…

Vy kdo vyznáváte víru v Krista, kdo prosíte o Boží odpuštění a odpouštíte svým bližním, nepochybujte, že máte skrze život betlémského dítěte hříchy odpuštěny. Vše je přikryto jeho milosrdenstvím.

Proto se pozdravme navzájem pozdravením pokoje…

Ustanovení této večeře zní:

Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, děkoval, lámal jej a řekl: Vezměte a jezte, to je mé tělo, které se za vás láme. To čiňte na mou památku.

Po večeři vzal kalich a řekl: To je kalich nové smlouvy zpečetěné mou krví. To čiňte, kdykoli z něj budete pít, na mou památku.

Pojďte tedy všichni, vše je již připraveno...
Píseň: 284, 290

Propouštění:

Bůh se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje“. (Lk 1,79)

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Těm pak, kteří jej přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi“ (J 1n)

Ohlášky

Přímluvná modlitba

Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. Nebyli jsme hodni, Bože, a přece jsi nás pozval na svou hostinu – co bychom k tomu mohli ještě dodat? Jen svůj dík. A také chceme prosit.

Pane, dej nám schopnost přijmout tvé dary tak, aby radost z jejich objevování a přijímání nevyprchala, ať je trvalá, ať ji nic nezastíní. Pane, dnes přicházíme a náš vnitřní zrak hledá, upíná se ke světlu z Betléma – ke světlu, které svítí tak, že žádná tma jej nepohltí. Prosíme, kéž se tvé světlo stane naší jiskrou v očích – a ať umíme my tu jiskru předávat dál, všude, kde je třeba.

Ty jsi nás naplnil, Pane, světlem a nadějí, prosíme, naplňuj tak i druhé.

Ty jsi nám dal lásku ke sdílení, dej i druhým, aby i u nich nesla své ovoce.

Ty, jsi nám dal víru k tomu, abychom mohli žít beze strachu. Prosíme, dej i druhým, aby je nikdo strachem neovládal, či se jím nechali sami ovládnout.

Pane, ty jsi nám dal svého Syna, abys nás vysvobodil, prosíme, dej tuto sílu k životu zakusit i jiným, i těm, kteří žijí na temné straně světa.

Poslání

„Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Ř 8, 31.38-39)

Požehnání

Boží světlo, které žádná temnota nezahalí, ať vám svítí na cestu, kdybyste bloudili. Boží naděje, ať je vám budoucností, která je dobrá a není čeho se bát. Boží láska, která všechny pouště mění v zahrady, nechť vám dává pokoj a mír… nyní i navěky. Amen.

Píseň 294 Ó křesťané všichni


 

Kalendář
«  
  »
M T W T F S S
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 
 
 
Hledat
Paprsky

slunce

"Láska je aktem víry, kdo má málo víry, má také málo lásky."
(Erich Fromm)
Odkazy pro Vás...

Křesťanská rozhlasová stanice... "rádio, které nemyslí za vás"

Nejnovější galerie
Hutně chutně

se konají v H. Brodě i v H. Krupé pravidelně. Kázání od br. faráře Šorma zazní vždy na biblické příběhy, které se odehrávají na pozadí sucha. Tématická řada se jmenuje: "Když je v Bibli sucho". Čeká nás zajímavý pohled na situace, které spíše sledujeme s obavami a úzkostí.

bude od 16.6. můžete dovolat na číslo faráře D. Šorma: 739 244 611

Věrku a Jakuba Širokých, ale též jejich čerstvě narozeného synka Daniele.

v termínu 16.-18.6. rodiny s dětmi i bez nich. Kdo by se rád připojil, nechť se přihlásí!

Domů
Domů Stále ještě nevíte, kde je váš domov ve světě internetu? Kliknutím zde si tuto stránku nastavíte jako domovskou. Přejeme požehnaný den.
Syndikovat obsah
Přihlášení
Běží na Drupalu, open-source redakčním systému
ČCE Horní Krupá © 2005 - 2018