Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Jurovo zamyšlení na vodě

Svítá 289 (Řekni v co doufá srdce tvý)

Ale co když lano rozváže Bůh? Vztah s Pánem Bohem, partnerství -- je vztah svobodný, každý i Pán Bůh se může rozhodnout, zda lano zůstane svázané a bude mezi námi pouto. Jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá. Co když nás nic nepoutá, lano chybí nebo ho není k čemu nebo komu připoutat. I starozákonní kazatel říká: Niť (či lano) trojitá se teprv nepřetrhne. Co když není kam?

Dva příběhy o synech, kteří odcházejí ze svého domu a zase se vrací. Který příběh je více ten náš? Který z nich žijeme nebo budeme žít? O čem je nebo bude? O prázdných rukách marnotratného syna? O nejistém a rozechvělém čekání na návrat svých dětí? O nepochopení těch, kteří zůstali, a přitom se jejich život překlopil do marnosti? O boji s druhými a Hospodinem o poznání, Boží blízkost, požehnání? O boji s druhými a Hospodinem a o najití pokory a usmíření s těmi svými? O laxním a duchovně chudém životě s požehnáním na dosah ruky? Nebo o tom, že to co Bůh s láskou dává, můžeme vzít?

Kdo nechce pracovat ať nejí. Málo kdo ví, že tento citát, který jsem ještě v dětství vídával na různých červených hadrech psaný žlutým písmem, že je citátem z Bible. Paradoxně se stal argumentem „pracující třídy“ také vůči flanďákům a všem „černoprdelníkům“. Běžte pracovat do továrny, mezi dělníky, zněly rady církevních tajemníků.

Tím, že smrt člověk postupně zcela vytěsnil z horizontu svého života, už si s ní neví rady. Má z ní panickou hrůzu. Často to žel poznávám ve chvílích, kdy se s pozůstalými připravuji na smuteční rozloučení. Záměrně se jich ptám, jestli u rozloučení budou i jejich děti nebo vnuci. Pozůstalí se často jakoby zhrozí, vždyť by je to zbytečně traumatizovalo, nechceme je vystavit zbytečnému trápení.

Co v životě chcete? Čeho chcete dosáhnout?

Píseň: Chtěl bych být majákem (Svítá 83)

Jan 5,1-18

Jaké pocity má člověk, který 38 let leží? Jak se cítí? Zkuste napsat jeho příběh.

Jurovo zamyšlení o blízkosti druhých lidí a Pána Boha.

velikonoční pozdrav z partnerského sboru

Kdybych se mohl vrátit v čase, asi bych se vydal ne za Ježíšem, ale mnohem více bych chtěl jít za Pilátem. Co se mu honilo hlavou? Jak přemýšlel? Na základě čeho o Ježíšově údělu rozhodl? Bylo mu to opravdu jedno, byla jeho otázka po pravdě skutečně ironická, jak to vidí křesťanská tradice?

Mezilidské vztahy se častěji budují na základě možnosti vzájemné výměny, služeb, protislužeb, zajímavosti. Díky za to, že jsi a že jsi právě takový, jaký jsi, i s tím, jak mne dovedeš někdy trochu podráždit, naštvat. Modlím se za tebe, abys byl právě takový, jak jsi, jakého tě formuje Bůh.