„Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci,
tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.“ (Matoušovo evangelium 12,40)

Pro posílení jistoty a důvěry potřebujeme znamení. Stačí drobný úsměv, že mne druhý rád vidí. I bez gesta mohu poznat, že se mohu na někoho spolehnout. Někdo mi včas naznačí, když něco nedělám úplně dobře. Každý z nás přeci věříme také proto, že jsme někdy nějak získali znamení od Pána Boha, které nám dalo vědomí jeho porozumění a blízkosti a s tím i jistotu, že něco má smysl – třeba čas zkoušek a bolesti, nebo rovnou celý můj život. Nevíme přesně, jaké znamení žádali lidé na Ježíšovi, že na něj tak
reaguje. Možná to bylo něco na způsob nebeské fanfáry nebo otevřených nebes jak ztvárňují barokní fresky? Požadavkem patrně byla jasná a nezpochybnitelná záruka, kým je Ježíš a s kým je Bůh. To je ovšem něco jiného než běžné drobné znamení, které násilně nepřesvědčuje, ale spíše tiše vede (i v pochybnostech a otázkách, jestli jsou vlastně správné a co říkají). Pro všechny takové platí Ježíšovo slovo, že na zboží v podobě Božího syna se záruka nevztahuje – ber nebo neber.